Můj příběh začíná v roce 2017, kdy jsem nastoupila do firmy v Liberci, jako administrativní pracovník. Dostalo se mi stolu a židle v prostorné kanceláři s velkými okny, kterými celý den mohl proudit čerstvý vzduch a svítit sluníčko. Moje náplň práce byla velmi různorodá, takže jsem ani celých 8 hodin pracovní doby neseděla v kanceláři, ale klidně se dvě hodiny ze dne pohybovala v terénu mimo kancelář. Nehledě na režim dne, mě s železnou pravidelností okolo poledne ochromovaly návaly nehorázné únavy, která nešla přebít ani litry kávy a pokračovala až do konce pracovní doby. Když jsem odpoledne konečně dorazila domů, tak jsem nebyla schopna žádné činnosti, krom posazení se do křesla a koukání do zdi. Po dvou hodinách doma jsem se vždy zmátořila, ta šílená únava přešla a okolo osmé se dostavila nevybitá energie a já pobíhala po bytě, uklízela, vařila a chtěla jsem být společenská. Můj partner ale naopak, byl už v tuto dobu v útlumu, protože vstával okolo páté hodiny ranní a absolutně nechápal, co tam večer vyvádím, když on už chtěl mít klid. Mojí strašlivou únavu (opravdu takovou, že jsem byla schopná klimbat nad klávesnicí) jsem jednoduše přikládala stresu v nové práci. Brala jsem ji, že je to prostě normální a časem, když už jsem ve firmě nebyla nováček, jsem se ní úplně sžila a brala jako normu. Vůbec mi nepřišlo na mysl, že by se tak dít nemuselo.
Jednoho dne, nám majitel firmy zařídil měření geopatogenních zón v kancelářích z důvodu čistoty pracovního prostředí a aby se jeho zaměstnanci v práci cítili dobře. Já byla od malička na tyto informace zvyklá. Moji rodiče používali mapu geopatogenních zón a stavěli dle ní nábytek, nebyly to pro mě tedy žádné nové a ani zvláštní informace.
Kolegové už tak zkušení nebyli a z pobíhání Standy s virgulemi po kancelářích, byly v rozpacích a jeho počínání vnímali jako "ezo" výstřelek našeho vedení. Nicméně přímo v místě, kde jsem měla a stále mám kancelářské křeslo, Standa odhalil křížení zón a doporučil mi postavit si asi půl metru za záda kámen cca 5x5cm ve tvaru malé pyramidy, dnes už vím, že shungit. Pyramidu jsem si nechala aplikovat do skříně za šanony a věc pustila z hlavy. No a co se nestalo? Asi po týdnu jsem si uvědomila, že mé otravné únavy jsou ty tam. Že po práci, kde jsem trávila i 9 hodin, jsem dorazila domů a hnedka se vrhla na domácí práce a nebo si obula kecky a šla běhat do lesa. Nyní je to cca rok a půl, na shungit nedám dopustit a pravidelně kontroluju, jestli je pořád ve skříni mezi šanony. Únavové stavy už se mi nikdy nevrátili.
Kolegové už tak zkušení nebyli a z pobíhání Standy s virgulemi po kancelářích, byly v rozpacích a jeho počínání vnímali jako "ezo" výstřelek našeho vedení. Nicméně přímo v místě, kde jsem měla a stále mám kancelářské křeslo, Standa odhalil křížení zón a doporučil mi postavit si asi půl metru za záda kámen cca 5x5cm ve tvaru malé pyramidy, dnes už vím, že shungit. Pyramidu jsem si nechala aplikovat do skříně za šanony a věc pustila z hlavy. No a co se nestalo? Asi po týdnu jsem si uvědomila, že mé otravné únavy jsou ty tam. Že po práci, kde jsem trávila i 9 hodin, jsem dorazila domů a hnedka se vrhla na domácí práce a nebo si obula kecky a šla běhat do lesa. Nyní je to cca rok a půl, na shungit nedám dopustit a pravidelně kontroluju, jestli je pořád ve skříni mezi šanony. Únavové stavy už se mi nikdy nevrátili.Nyní jsem se nastěhovala do nového bytu a jedna z prvních věcí, kterou jsem v něm zrealizovala, byla návštěva Standy s virgulemi a měřáky a nechala si do každé místnosti dát shungit, abych eliminovala jak špatné zóny, tak elektro smog, který se na mě valí z vysílačů kousek od domu, kde byt mám. Po zkušenosti z práce jsem věděla, jak důležité je, abych neseděla a nebo nespala ve špatných zónách a nebo co hůř, v křížení zón. Nemám tedy žádnou zkušenost na tomto novém místě se stavem před a po.
Možná mám nakonec jen takovou milou vsuvku... Standa mi v rohu obývacího pokoje naměřil silnou "dobru zónu" a já tam postavila jednu z židlí k jídelnímu stolu. Každá návštěva, která přijde, aniž by cokoliv tušila o zónách v mém bytě, tak šupajdí a do toho rohu si sedne, přestože jsou u kulatého stolu samozřejmě i další stejně pohodlné židle. V podstatě jde zatím o 100% pravděpodobnost, že si každý příchozí sedne právě tam.
Jsem ráda, že nás shoda náhod seznámila a já můžu kamarádům a známým vyprávět příběh o tom, jak mi Standa s shungitem zachránili život :)